O SUCHU, VODĚ, ZELENI A MĚSTU

Debaty o tom, jestli je globální oteplování fakt, či nikoli a zda ke změně klimatu člověk přispěl větší či menší měrou, pomalu ustávají. Síly se napírají směrem k řešení faktu, který zažíváme. Extremitě počasí se všemi jeho negativními důsledky - dopady. Zažíváme změnu, která s sebou nese období výkyvů, než se proces ustálí v nové rovnováze.  A tyto výkyvy jsou v oblasti srážek obzvláště patrné. Vody na našem území, ať už ve formě deště či sněhových vloček sice spadne v průměru pořád stejně, ale mění se jejich rozložení, což v naší zemi pocítil už snad každý. Dlouhá období extrémního sucha a horka, kdy se města rozpálí a zemědělská půda vyprahne, střídají krátké ale extrémně intenzivní přívalové srážky.

A důsledky? Špatně obhospodařované a po dlouhých suchách a horku vyprahlé obrovské lány nesjou schopny extrémní přívaly srážek zasáknout. Z polí se splavuje ta nejúrodnější vrstva – ornice, která končívá v rybnících a potocích, ulicích, na návsích a ve sklepích domů. Problémy jsou ale i ve velkých městech. Zelených ploch, které jsou schopné srážky zasáknou, je minimum a tak podobně jako z vyprahlých polí voda okamžitě odtéká do kanálů, odkud už se nám ale k užitku nikdy nevrátí. A to v době, kdy jsou hladiny podzemních vod na minimu a města rozpálená, prašná a k životu tak nepříjemná. Čím dál častější jsou pak zákazy napouštění bazénů, zalévání trávníků apod., protože té „užitečné“ vody, je nedostatek.

Zelené plochy mají navíc jednu nezastupitelnou funkci. Nejen že při jejich dobrém navržení všechnu nebo významnou část srážek zasáknou, ale pak zcela přirozeně a zadarmo přinášejí efekty pro současné městské prostředí tak potřebné. Zadrženou vodu postupně odpařují a tím okolní prostředí zvlhčují – ochlazují, tedy tzv. klimatizují. A to je v době, kdy se z měst stávají tzv. tepelné ostrovy, tedy prostředí, kde je teplota, a to zejména pocitově, výrazně vyšší a nepříjemnější než v okolní krajině, věc velmi užitečná a potřebná. Současně vlhkost vzduchu snižuje v městském prostředí vysokou prašnost a vzduch je tak celkově přirozenější a tedy i zdravější a také příjemnější. S odparem vody se z vegetace zároveň uvolňují různé látky včetně éterických olejů, které vzduch dezinfikují a podobně jako estetický fakt přítomnosti zeleně pozitivně působí na psychiku člověka.

Procesy, které se už daly do pohybu jen tak nezastavíme. Můžeme se na ně ale adaptovat. A nejlepší cesta je právě skrze využití zelených ploch, neboť právě vegetace přináší mnoho benefitů navíc, nejen těch zde zmíněných. Ruku v ruce s těmito opatřeními by pak měla jít i opatření technická. Srážkovou vodu zachytávat a zadržovat a využívat k zálivce, kropení ulic, jako nádrže pro případ požárů a pro další využití, např. i splachování toalet. To, co nyní zažíváme, také nepřišlo naráz a tak postoje a zvolání, že jedna zelená střecha či zasakovací průleh nic nevyřeší, nejsou namístě. Tak jako se současný problém neudál naráz, ale do nynějšího stavu vznikal postupným skládáním, tak je třeba postupovat i nyní, ale opačně, po malých kouscích města i krajinu uvést co do hospodaření s vodou do harmoničtější podoby. Každý malý dílek, který drahocennou vodu v místě účelně zadrží, je tak cenným. Ke složení velké mozaiky je zapotřebí začít od prvních jejích kamínků.

Projekt „Hospodaření se srážkovými vodami na území města Plzně – motivační kampaň 2016 / 2017 /2018“ je podpořen z Fondu životního prostředí města Plzně.

A jak se ve věci daří u nás i v zahraničí? Pár obrázků co všechno může být součástí systému dobrého nakládání se srážkovou vodou: